2.kontroverzný list Mons.Vigano adresovaný pápežovi a Mons.Queletovi

jwikrz1bkigh6pszbnqdy1kgk6pszbnqdy1kj

VÍM, KOMU JSEM UVĚŘIL
Na počátku tohoto dopisu chci především poděkovat a vzdát chválu Bohu Otci za všechny situace a zkoušky, které připravil a které chce pro mne ještě připravit během mého života. Jako každý pokřtěný, jako kněz a biskup svaté církve, nevěsty Kristovy, jsem povolán, abych vydával svědectví pravdě. Skrze Ducha Svatého, který mě podporuje s radostí na cestě, ke které jsem povolán, jsem rozhodnut jednat takto až do konce svých dnů. Náš jediný Pán se obrátil také na mne s výzvou: Následuj mne! A jsem odhodlán následovat ho s pomocí jeho milosti až do konce mých dnů.

Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život,
svému Bohu zpívat žalmy, dokud budu.
(Ž 104, 33 -34)

Uplynul již měsíc od doby, kdy jsem vydal své svědectví, jedině pro dobro církve. V audienci u papeže Františka 23. června 2013, která se týkala určitých otázek, které mi byly položeny, abych poznal úkoly, svěřené mi na Státním sekretariátě a ve Washingtonu, a to se vztahem k těm, kteří jsou si vědomi, že jsem odhalil zločiny, kterých se již dopustil arcibiskup hlavního města.
Rozhodnutí odhalit tato fakta bylo pro mne největším a nejtěžším utrpením, jaké jsem kdy zažil. Odhodlal jsem se k tomu po dlouhé úvaze a modlitbě během měsíců hlubokého utrpení a úzkosti za trvale přibývajících zpráv o hrozných událostech s tisíci nevinných a zničených obětí včetně povolání, včetně zmařených mladých kněžských a řeholních životů. Mlčení pastýřů, kteří mohli zjednat nápravu a předejít novým obětem, se stávalo jako zničující zločin pro církev stále nesnesitelnějším. S vědomím, jak nesmírné jsou důsledky mého svědectví, protože to, co jsem hodlal vyjevit, se týkalo samého Petrova nástupce, rozhodl jsem se nicméně promluvit, abych chránil církev, a prohlašuji s jasným svědomím před Bohem, že moje svědectví je pravdivé. Kristus zemřel za církev a Petr, služebník služebníků Božích je povolán jako první, aby sloužil nevěstě Kristově.
Jistě, některá fakta, která jsem hodlal odhalit, byla chráněna papežským tajemstvím, které jsem slíbil zachovávat a které jsem od počátku své služby v církvi věrně střežil. Ale účelem tajemství, a to i papežského, je chránit církev proti jejím nepřátelům, nikoliv je krýt a stávat se komplicem zločinů páchaných některými jejími členy. Stal jsem se svědkem nikoliv svojí volbou zdrcujících skutečností, a jak stojí v Katechismu katolické církve (§ 2491), pečeť tajemství není zavazující, když střežené tajemství způsobuje mnohem větší škody, kterým je možno se vyhnout jen zjevením pravdy. Jen pečeť svátostného tajemství by mohla ospravedlnit mé mlčení.
Ani papež ani žádný z kardinálů v Římě nepopřeli skutečnosti, které jsem prokázal ve svém svědectví. Rčení, „Kdo mlčí, souhlasí“, se jistě vztahuje na tento případ, protože i kdyby chtěli popírat mé svědectví, nemohli pro to předložit žádné dokumenty. Jak je možné nedojít k závěru, že důvod, proč nemohou předložit důkazy, je ten, že dobře vědí, že doklady by potvrdily moje svědectví?
Centrem mého svědectví je, že nejpozději 23. června 2013 papež věděl ode mne, jak zvrácený a ďábelský byl McCarrick se svými záměry a jednáním, a místo aby učinil opatření tak jako každý dobrý pastýř, papež ustanovil McCarricka svým hlavním agentem pro řízení církve v USA, v kurii a dokonce v Číně, jak vidíme v těchto dnech s velkým zděšením a starostmi o tuto mučednickou církev v těchto dnech

Nuže odpovědí papeže na moje svědectví bylo: „Neřeknu k tomu ani slovo!“ Kromě slov, kterými protiřečí sám sobě, když přirovnává své mlčení k onomu mlčení Ježíše Nazaretského před Pilátem a mne přirovnává k velkému žalobci, Satanovi, který zasévá pohoršení a rozdělení v církvi, aniž by vyslovil někdy moje jméno. Kdyby byl řekl: „Viganò lhal“, byl by napadl moji věrohodnost a snažil se potvrdit svoji. Kdyby to byl udělal, vzrostl by požadavek ze strany Božího lidu a světa po nezbytných důkazech, které by dosvědčily, kdo z těchto dvou má pravdu. On naopak vznesl proti mě jen chatrnou pomluvu, pomluvu, kterou sám tak často odsuzoval a přisuzoval jí závažnost jako vraždě. Navíc to dělal opakovaně v rámci celebrování nejsvětější Eucharistie, při které není riziko, že bude konfrontován jako před novináři.
Když mluvil s novináři, žádal je, aby vykonávali svou profesi se zralostí a učinili z ní své závěry. Jak však mohou novináři objevovat a poznávat pravdu, když ti, kteří jsou dotázáni, odmítají odpovědět na jakoukoliv otázku anebo předložit nějaký důkaz? Nevůle papeže odpovídat na moje obvinění a jeho hluchota k výzvám věřících rozhodně není slučitelná s jeho požadavky transparence a budování mostů a nikoliv zdí.
Ale nejen to: krytí McCarricka se určitě nejeví ze strany papeže jako izolovaný omyl. V tisku bylo nedávno dokumentováno mnoho dalších případů, které dokazují, že papež František hájil homosexuály, kteří se dopustili těžkých zneužití proti mladistvým nebo dospělým, včetně role, jakou sehrál v případě otce Julia Grassiho v Buenos Aires, když znovu instaloval otce Mauro Inzoliho, kterého papež Benedikt suspendoval z výkonu kněžské služby (až po dobu kdy bude poslán do vězení, a papež František ho převedl do laického stavu), a když zastavil řízení proti kardinálu Cormac Murphy O´Connorovi, obviněnému ze sexuálního zneužívání.
Mezitím delegace biskupské konference USA, vedená svým předsedou kardinálem DiNardo se odebrala do Říma, aby žádala Vatikán o vyšetření případu McCarricka. Nemají kardinál DiNardo a další preláti povinnost říci americké církvi a světu: papež odmítl zahájit vyšetřování zločinů McCarricka a těch, kteří ho kryli? Věřící mají právo, aby to věděli.
Chtěl bych apelovat zvláště na kardinála Marc Quelleta, protože jako nuncius jsem s ním vždy spolupracoval ve velké shodě a vždy jsem ho měl ve velké úctě a lásce. Nechť si připomene, že když jsem skončil své poslání ve Washingtonu, přijal mě večer ve svém bytě v Římě k dlouhému rozhovoru. Na počátku pontifikátu jej papež František choval v úctě, pro odvahu, již ukázal jako arcibiskup v Quebecu.
Pak naopak, když zastával funkci prefekta Kongregace pro biskupy, byl virtuálně kompromitován, protože biskupské jmenování dvou homosexuálních „přátel“ jeho dikasteriem pocházelo bezprostředně od papeže a obešlo, ba poškodilo kardinála. Jeho dlouhý článek v Osservatore Romano, ve kterém se vyslovil ve prospěch nejkontroverznějších aspektů Amoris laetitia, byl toho důsledek.
Eminence, dříve než jsem odejel do Washingtonu, vyprávěl jste mi o sankcích, které vyslovil papež Benedikt proti McCarrickovi. Měl jste k dispozici nejdůležitější dokumenty, které usvědčovaly McCarricka a mnohé lidi z kurie, kteří ho kryli. Eminence, žádám vás vroucně, abyste předložil svědectví pravdě.
Nakonec toužím povzbudit vás, drazí věřící, bratři a sestry v Kristu: neztrácejte nikdy odvahu. Konejte své vyznání víry v plné důvěře v Ježíše Krista, našeho Spasitele, podle sv. Pavla v jeho Druhém listě Timoteovi: „Vím, komu jsem uvěřil“, která jsou mým biskupským mottem. Toto je doba pokání, obrácení a milosti, doba přípravy církve, nevěsty Beránkovy, aby byla schopna zvítězit s Pannou Marií v boji proti pekelnému draku.

Vím, komu jsem uvěřil (2Tim 1,12)
V Tebe, Ježíši, můj jediný Pane, vkládám svou důvěru.
“Diligentibus Deum omnia cooperantur in bonum” (Rom. 8, 28).

Jako upomínku na své biskupské svěcení z rukou papeže Jan Pavla II. 26. dubna 1992, zvolil jsem si obrázek mozaiky v bazilice sv. Marka v Benátkách. Představuje scénu utišení bouře na moři. Uchvátila mne skutečnost, že v lodičce Petrově zmítané vlnami je postava Ježíšova zobrazena dvakrát. Poprvé jak leží v hlubokém spánku a Petr se ho snaží probudit. „Mistře, nevadí ti, že hyneme? Zatímco apoštolové zděšení se dívají každý jiným směrem a nevnímají, že Ježíš je vzpřímený za nimi, žehná a poroučí z lodi: Mlč, buď zticha! A vítr ustal a zavládlo ticho. Pak jim řekl: Proč se bojíte? Stále ještě nemáte víru?
Scéna je aktuálnější než kdykoliv předtím, aby odvrátila strašnou bouři, která zavládla v této chvíli v církvi, ale s jedním podstatným rozdílem: nástupce Petrův nejenže nevidí Pána na přídi, který má lodičku bezpečně pod kontrolou, ale ani nemá zájem probudit Ježíše, který spí.
Stal se snad Kristus pro svého vikáře neviditelným? Nebo se snad pokouší sám vikář improvizovat roli našeho jediného Mistra a Pána?
Pán pevnou rukou řídí lodičku!
Kristus, Pravda, kéž je vždy světlem na naší cestě!

29. září 2018
Svátek svatého Michaela, archanděla.
+Carlo Maria Viganò
tit. Arcibiskup Upiana, apoštolský nuncius

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s

  • Falošné ZJAVENIA VÍZIE – proroci

  • Falošné veštice – snáry – mágovia

  • Nebezpečné Hnutie NEW AGE

  • WEB.stránka zaoberajúc sa sektami

  • Viac o SEKTÁCH sa môžete dozvedieť u Borisa Rakovského

  • FILMY-HUDBA-LITERA…

%d bloggers like this: